Výlet k moři a zpět
Dne: 08.09.2017
Na konci srpna jsme se s bratrem Pepou vydali na výlet k moři. Celé to vzniklo tak, že Pepu na jedné akci vyhecoval kamarád. Řekl mu, že kdo nedojel na kole k moři není cyklista. To Pepu samozřejmě dostatečně vyhecovalo a rozhodl se, že se jím letos stane. Mě se zeptal, jestli nechci jet s ním jako jeho domestik. Nemusel mě moc přemlouvat, na podobný výlet jsem chtěl vždycky. Původně jsme si chtěli dopředu podrobně naplánovat celou trasu, ale nakonec jsme od toho upustili a pouze si stáhli off-line mapy do mobilu. Bylo to více zajímavé a taky nás potom nerozhodili uzavřené silnice. Pepa vytyčil pouze důležitá místa, kam se chce cestou podívat. Představu, kudy pojedeme, jsme zhruba měli. Vzali jsme si svoje stará kola a po drobných úpravách se na ně dal namontovat nosič. Večer 29.8. jsme si připravili kola a sbalili věci. 1. den: Ráno 30.8. jsme dobalili poslední drobnosti, například léky: půllitr slivovice a česnek. Sebe i kola jsme zvážili, dali si panáka slivovice (protože na takovou cestu bychom nevyrazili střízliví) a v 8:44 jsme vyjeli z domu směr Lipno. Hned po 5 minutách nastala první komplikace - Pepa měl první defekt. Vracel jsem se domů pro pořádnou pumpu. Díru v duši jsme zalepili a jeli dál. Bylo pěkné počasí a cesta dobře ubíhala. Kromě dalšího Pepova defektu nás žádná technická závada nezpozdila. Večer jsme se vykoupali v Lipně a lehli si na louce vedle cyklostezky za obcí Přední Vítoň. 2. den: Po probuzení jsme se vydali směrem k hranicím s Rakouskem. Přes cíp Rakouska dojedeme do Německa a tam pokračujeme směrem do města Passau. Během prvních padesáti kilometrů má Pepa další dva defekty… je to jasný – špatná páska mezi ráfkem a duší. V Passau jsme naštěstí našli cykloservis a koupili pořádné pásky. Protože jsme mimo ČR, přestáváme chodit na jídlo do restaurací, jsou mimo náš rozpočet. Jídlo nakupujeme v supermarketech nebo vaříme na vařiči. Za Passau najíždíme na cyklostezku podél řeky Inn. Cyklostezka je kolem měst většinou asfaltová, dál od nich je štěrková. Po pár hodinách se rozhodujeme, že to radši vezmeme po silnicích. Byl sice provoz, ale to nám nevadilo, jelo se mnohem líp a rychleji. Celý den bylo pěkné počasí a pokazilo se až večer, kdy začalo pršet. Nocleh nalézáme pod mostem. 3. den: Ráno jsme se za deště vydali na cestu směrem k Innsbrucku. Celý den jsme jeli v pláštěnkách, vypadali jsme jak bezdomovci. Lidé v supermarketech z nás měli respekt a pouštěli nás ve frontě. K večeru překročíme hranice s Rakouskem a po několika dalších kilometrech nalézáme nocleh pod dalším mostem. I přes vydatný déšť máme věci, které vezeme v taškách, naštěstí suché. Večer a noc je téměř klidná, až na vyrušení od místních frajírků. Nakonec stačí naše ošklivé pohledy a máme pokoj. 4. den: Ráno jsme vyrazili směr Innsbruck, pršelo a byla hrozná zima. V Innsbrucku jsme nakoupili jídlo a trochu se ohřáli v supermarketu. Dále jsme pokračovali směr Telfs a potom už k dalšímu bodu naší cesty – stoupání na Timmelsjoch (Passo Rombo). Zde chceme překročit hranice s Italií, háček je ale v tom, že posledních 600 výškových metrů musíme zdolat ve sněhové vánici. Oba hrozně mrzneme a já začínám mít krizi. Nakonec jsme to přežili a už nás čeká „jenom“ sjezd. Kvůli omrzlinám jsme nuceni v půlce sjezdu zastavit a ubytovat se ve zdejším penzionu, kde se o nás postarali horští záchranáři. 5. den: Zaplatili jsme 98 € a jedeme dál. Nálada výborná. Ze sjezdu předjíždíme pomalá auta. Projíždíme kolem řeky až do města Merano, cesta nám ubíhala a večer jsme zastavili na vrcholu kopce Passo Pelegrini. Ustlali jsme si na louce a šli na kutě. Mráz nám bohužel nedopřál klidný spánek. 6. den: Náš další bod byl Passo san Boldo. Po jeho překonání jsme zjistili, že k moři nám chybí 100 km. Počasí se ale naneštěstí začalo kazit a když konečně dorazíme k moři, je docela zima. Na oslavu si s Pepou dáváme pizzu, pivo a tři zmrzliny. Ke spánku uleháme na pláži na lehátka. 7. den: Ráno jsme se vykoupali v moři a vydali se na zpáteční cestu. Vzali jsme to nejkratší cestou do Rakouska po cyklostezce směrem na Villach. Cyklostezka vedla po staré železnice, byla to zajímavá a dobrodružná cesta. Večer jsme překročili hranice s Rakouskem. Přespáváme opět na louce. Počasí bylo pěkné po celý den. 8. den: Tento den je v plánu vysokohorská silnice Nockalpstrasse. Počasí nám dnes nepřeje, cestu jsme si příliš neužili. Noc jsme strávili u silnice v seníku. Spalo se dobře. 9. den: Dnes nás čekal poslední průsmyk. Počasí bylo opět proti nám, po překročení průsmyku se umoudřilo. Zvedlo nám to náladu a zase jsme byli blíž k domovu. 10. den: Ranní komplikace s Pepovým kolem nás nezastavili. Díky pěknému počasí a větru v zádech jsme se nakonec v pořádku vrátili domů. :) Celkově jsme ujeli 1679 km. Byl to super výlet.
cookies
Pro zlepšení uživatelského komfortu a získání užitečných statistik využívám soubory cookies. Informace o používání také sdílíme s analytickými partnery. Používáním našeho webu s cookies souhlasíte.
Informace i Cookies